Saint-Tropez

Napsáno v roce 2008. S laskavým věnováním Terezce Vaníkové a všem účastníkům výletu do jižní Francie jako vzpomínku a dík za čtyří krásné dny.

 

ospalé bledé ráno

tiše se klouže po stěžních

pro dotyk bílých křídel

třepetavých racků

 

podřimující žluté domky

jako víčka zatažené

zelené okenice

 

unaveně bloudím

 

a houpající se přístav -

plachetnice a jachty

z Londýna

Kingstonu

i Nice

neklidně

by chtěly utéct na moře

stejně jako my

 

 

ztrácím se v uličkách

barevné a veselé

trhy

se lacině nabízí

pro pár těžkých náhrdelníků

a pestrobarevné šátky

 

v kontrastu Francouzů

přísně v černé

 

a v tančícím ruchu města

se stará gendarmerie

zastavila v čase

 

ozářená blesky fotoaparátů

 

koupím si na rohu

jeden croissant

a v krámku dva pohledy

 

ale nikdy je nepošlu

 

vracím se jinam

tichá a zasněná pláž

rámující

temné studené moře

 

jako život

 

stojí tam na kamenech

a chladný vítr

jí cuchá sůl

do zlatých vlasů

 

dětský výraz ve tváři

a v ruce

malou polámanou

mušli

která schová všechen živý

šepot

 

nebe je moře

a moře je nebe

 

moře je věčnost

 

jako síla

našich vítězných dnů

 

tam někde v dálce...