Internetové seznamování

19.08.2012 09:06

Fejeton

 

Seznamování přes internet je v poslední době neuvěřitelně in. Je to totiž jednoduché a v dnešní hektické době, kdy člověk nemá ani čas si v klidu sníst rohlík, neuvěřitelně praktické. Stačí si jen doma sednout k počítači, na seznamce zadat požadovaný věk, pohlaví, barvu pleti, barvu vlasů, šířku, délku, hloubku a velikost nohou a vyjedou vám desítky potenciálních manželů či manželek. Že je internet plný úchyláků? Ale jděte....

Je to už dva roky zpátky, kdy jsem přešlapovala před budovou divadla a právě absolvovala takzvané „rande naslepo“. S dotyčným jsem se seznámila právě díky fenoménu jménem internet. Samozřejmě fotku a přibližný popis jsem měla, ale člověk si nikdy nemůže být tak úplně jistý. Rozumějte – nejrůznější programy a fotoshopy dneska dokážou udělat ze starce nad hrobem Brada Pitta.

Když konečně dorazil, vypadal skoro ještě líp než na fotce. Samou radostí jsem na něj vycenila hubu plnou rovnátek. Trochu se leknul a chvilku to vypadalo, že mi uteče. Stačila jsem však zareagovat a rychle ho vtáhla do nejbližší putyky.

Moje nadšení trochu opadlo, když jsem mu během první hodiny vyblila o sobě téměř všechno a on stále mlčel. To je nýmand, pomyslela jsem si a začala pošilhávat po pěkném dredatém barmanovi.

Dám vám jednu dobrou radu. Když chcete poznat, jaký člověk opravdu je, opijte ho. Na takové první schůzce je to ideální (pokud zrovna nejste někde u rybníčku a nedíváte se na zapadající slunce, fuj, vy romantici). Dozvíte se o dotyčném většinou úplně všechno včetně jeho špatných vlastností a vyhnete se tak případným nepříjemnostem v budoucnu.

A přesně tuhle strategii jsem chtěla použít i já. Ale nejen že se můj nový objev moc nerozpovídal, ale po exkurzi po asi pěti hospodách se ani moc neopil. Musela jsem skrz lihový opar, který mě zatemňoval mysl i zrak, uznat, že na rozdíl ode mě výdrž tedy rozhodně má.

„Ko-kolik je hodin?“ zeptala jsem se a podepřela si rukou hlavu proti jejímu případnému pádu. „Budu muset domů,“ zašilhala jsem. „K mamince…škyt!“

„Jsou tři ráno. Nechceš jít ke mně na kafe?“ zeptal se.

Zaostřila jsem na něj.  Na rozdíl ode mě neškytal ani nevrávoral a vypadal relativně střízlivě. S velikou námahou jsem začala zvažovat situaci. Dlouhý vlasy sice má, ale to ještě nemusí znamenat, že je to hulvát. A znám ho? Od sedmi to je…sedm? Osm hodin! V tu chvíli mi zřejmě osm hodin přišlo jako dostatečně dlouhá doba na to, abych se s někým seznámila a šla s ním bez obav domů. A taky jsem měla chuť na to kafe.

Ocitla jsem se v téměř nezařízeném bytě. Jediným nábytkem byl gauč a kuchyňská linka. Ani kafe, ani rychlovarka tam nebyly. Vzal mě na balkon a ukázal mi krásný výhled na Plzeň ve čtyři ráno. Vtiskla jsem mu pusu a odešla spát k mamince.

Teď se na mě sesypou všichni odpůrci tohoto umělého seznamovacího média. A taky všechny feministky, kterým se závěr mého příběhu bude zdát velmi nepravděpodobný. Vždyť přece všichni chlapi jsou bez výjimky chlípný prasata! Měla jsem holt štěstí. Nenarazila jsem ani na úchyla, ani na psychopata. Přesto si myslím, že se tu a tam nějaký ten prznitel naivních slečen, jako jsem byla tehdy já, objeví. Takže pozor na to, vážení. Pamatujte si: veřejná místa, pepřový sprej do kapsy, kudlu do boty a hurá na rande. A hlavně žádný alkohol.

No a jak to dopadlo se mnou? Já jsem týden na to koupila dva hrníčky a pikslu rozpustného kafe a do toho malého nezařízeného bytečku jsem se vrátila. A věřte nebo ne, už jsem tam zůstala.

Komentáře: Internetové seznamování

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek